Jdi na obsah Jdi na menu

Boží restaurace

12. 9. 2007

2.po sv.Trojici, Na Topolce, 17.6.2007 Izaiáš 55,1-3

 

 

Bez peněz do hospody nelez.

Milé sestry a bratři, toto české přísloví je vskutku lidové, lehce obhroublé, ale nelze mu upřít, že je zároveň skutečně trefné. A dalo by se jistě ještě výrazně rozšířit. V našem současném životě, obzvláště v takovém velikém městě jako je Praha, najdeme čím dál méně míst, kam může člověk přijít docela bez peněz. Bez plné peněženky se nepodíváte do kina, nenavštívíte výstavu, nebo koncert. Peníze jsou, ať už se nám to líbí, nebo ne, prostě nutnost.

 

Vzpomněl jsem si na toto přísloví, když jsem si četl ten dnešní Izaiášův text. Pravda, Izaiáš v něm přímo nemluví o žádné hospodě, ani o podobném občerstvovacím zařízení. Přesto by ale klidně mohl. Vždyť ta slova, která používá se týkají také především jídla a pití, tedy toho, co v každé správné restauraci očekáváme. A ta Izaiášova pomyslná „restaurace“ není ledajaký podnik. Pojďme se hned zkraje podívat do jídelního a nápojového lístku, který před námi leží na stole. A začněme třeba od jídla.

 

To první jídlo, které najdeme, vypadá na letmý pohled docela skromně, snad až obyčejně. Je to chléb. Ono ani není divu. Vždyť chléb patřil a patří k tomu nejobvyklejšímu pokrmu. V celé Bibli platí za synonymum veškerého lidského jídla, všeho, co člověk potřebuje ke svému životu. Takový základ nesmí chybět ani v této restauraci. Izaiáš se nezdržuje přesnějším popisem tohoto chleba, zbývá tedy více prostoru pro naše vlastní domýšlení. Můžeme si vzpomenout na Mojžíše a chléb, který Hospodin seslal putujícímu lidu z nebe – na chléb v podobě many. Nebo nám na mysl přijde pět bochníků chleba, kterými bylo nasyceno pět tisíc mužů. Možná si připomeneme slova modlitby Páně a prosbu o vezdejší chléb. To všechno, a ještě mnoho jiného, jistě můžeme vidět, když se v Izaiášově jídelním lístku podíváme na nápis: chléb. Bez něj by nebylo života pro člověka.

 

Ale pokročme dále. To co čteme v následujících větách, je určitý náznak dalších pokrmů, které restaurace nabízí. Dočteme se, že jsou dobré, a že se nad nimi můžeme kochat tukem. Kralický překlad to přeložil ještě expresivněji. Čteme v něm: Nechť se kochá v tuku duše vaše. To už je přímo tuková lázeň. Čili o suchém chlebu nezůstaneme. Nejen, že má jídlo zajistit člověku jistotu přežití. Navíc to nemá být žádné sucharské živoření, ale naopak hojnost a blaženost. Tuk, to v je v Písmu vždy obraz bohatství, toho nejlepšího a nejradostnějšího. Když Ábel obětoval Hospodinu tuk z prvorozených zvířat, Hospodin na jeho oběť s potěšením pohlédl. V knize Přísloví se zase dočteme, že tukem se nasytí pouze ti, kdo spoléhají na Hospodina. A možná, že si nad touto položkou jídelního lístku smíme představit ještě jinou podobu tuku. Olej. Tedy tekutinu, která přináší očistu a zdraví. Je to olej, kterým se izraelité potírali v časech pokoje a blahobytu, olej, kterým byl pomazán také ten, koho si Hospodin vyvolil. Tolik tedy alespoň krátké zastavení nad lístkem jídelním.

 

A po pokrmech je čas na nápoje. Nebyla by to správná restaurace, kdyby v ní nebylo k dostání víno. Ne, že by Izaiáš neznal také jiné dobré pití, ale víno vždy zaujímalo v Izraeli post jakéhosi nepsaného krále všech nápojů. Užívalo se jej jako léku na různé neduhy a zároveň jako prostředku, který obveseluje lidské srdce. Víno a radost, to jsou v Bibli téměř synonyma. Žalmista tuto skutečnost vděčně připomíná, když svému Bohu prozpěvuje: „Dáváš víno pro radost lidskému srdci.“ Můžeme tedy očekávat, že kromě hojnosti a pokojného života je pro zákazníky restaurace připravena také radost a veselí.

 

Vedle vína je tady ale ještě druhý nápoj. A opět není ledajaký. Je to mléko. Mléko a med – to je pokrm rajské zahrady i obraz domova – zaslíbené země. Bílá barva mléka je jasným obrazem čistoty a neposkvrněnosti. Mléko je také vyjádřením toho nejpevnějšího lidského vztahu. Právě tímto nápojem sytí své děti laskavá matka. Ten, kdo dává mléko, se pro druhého obětuje. Odevzdává něco ze sebe samého. Proto je mléko tak vzácný dar. A aby to vše nestačilo, opět, stejně jako u vína a oleje, se jedná o zvláštní druh léku. Izraelité mlékem léčili zejména nemoci zraku. Díky němu může opět vidět ten, kdo zůstával v temnotě.

 

Vidíme tedy, že to, co Izaiášův jídelní lístek nabízí, není žádná slabota. Je to život, hojnost, pokoj a zdraví, radost a bezpečí. Všechno co člověk potřebuje a po čem touží. A takové dary může poskytnout jenom jeden – sám živý Bůh, ten, který všechno stvořil a vše mu patří.

 

A teď právě přicházíme k té paradoxní a docela nelogické části dnešního textu. Prorok Izaiáš nám totiž říká, že v této restauraci to zmiňované přísloví: bez peněz do hospody nelez, neplatí. Ba co víc, že tam platí pravý opak. „Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko!“

Národy, které žili v sousedství Izraele také věřili, že dárcem života a všeho dobrého jsou bohové. Jenže v těch jejich božských restauracích platil pevný a jasný ceník. Za prokazovanou boží milost bylo nutné náležitě zaplatit. A nezřídka při takovém placení musela téct lidská krev. Bohové přeci museli také být něčím živi.

Dnes se s touto formou placení už prakticky nesetkáváme. To ale samozřejmě neznamená, že by se dnes už lidé nepokoušeli s Bohem obchodovat. Mentalita božích zákazníků v člověku přebývá. Použitá měna může být samozřejmě rozmanitá. Tak můžeme získat dojem, že za svůj život musíme zaplatit třeba dodržováním určitých pravidel, praktikováním náboženských rituálů, nebo třeba tím, že budeme usilovat o činění dobrých skutků.

 

Izaiáš mluví jinak. Nemusíme. Dokonce ani nemůžeme. Na splacení účtu v Boží restauraci zdaleka nemáme. Ba co víc, už jsme se tam dokonce notně zadlužili. Žijeme na sekeru, kterou nikdy nedokážeme zaplatit. Anebo také řečeno jinak: žijeme z pouhé Boží milosti. Hospodin nás zahrnuje milosrdenstvím, které si nezasloužíme. A dělá to proto, že je mu člověk drahý a proto, že chce s námi mít společenství.

 

Sestry a bratři, čím jasněji si uvědomujeme velikost svého dluhu, tím větší vděčnost v nás tato dobrá zpráva probouzí. Poslechněme dnes Hospodinovo pozvání: Nakloňme své ucho a pojďme k němu, slyšme a budeme živi.

 

Hospodine, ty jsi dárce všech dobrých darů. Vyznáváme, že jsi nás stvořil, že jsi stál u našeho počátku, že všechno co máme je od tebe. Chceme ti být podobnější v nezištné lásce. Chceme se ti více podobat ve tvé milosti a štědrosti. K tomu nás laskavě posiluj.

Amen