Jdi na obsah Jdi na menu

Já jsem dveře

20. 10. 2008

19.neděle po sv.Trojici, Na Topolce, 28.9.2008   Jan 10,9

 

Milé sestry a bratři,

tuto a také příští neděli se zaměříme na text desáté kapitoly Janova evangelia. Ježíše v tomto textu zastihujeme v rozhovoru se skupinou židů, mezi kterými jsou také farizeové. Ježíš k nim mluví a používá při tom obraz velikého ovčince – tedy ohrady, do které se na noc zaháněla různá stáda, aby tam, v bezpečí a pod dohledem vrátného, vyčkala, než se zase ráno rozběhnou na pastvu.

Tento obraz, jak je v Novém zákoně pravidlem, je opět vzat z každodenního života. Pastevci dobře věděli, jak je důležité stáda ochránit a zajistit je před dravou zvěří a lupiči.

A sám pro sebe si Ježíš v tomto obraze volí poněkud neobvyklou metaforu: „JÁ JSEM dveře.“ Dveře – tedy místo pohybu. Místo, na kterém se člověk nezastavuje, ale kterým prochází. Vlastně úzký průchod – úzká cesta.

 

Ne náhodou jsme četli jako první čtení z Písma právě 121.žalm. Stačí, abychom Ježíšova slova pozorně pročetli a uvidíme, že jsou slovům tohoto žalmu nápadně podobná.

„Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet…“

„Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.“

V pozadí obou těchto výroků je myšlenka ochrany či záchrany toho, kdo je na cestě. Potřeba, se kterou se věřící člověk k Bohu často obrací. I my sami se v různé nouzi a v různém ohrožení uchylujeme k modlitbě, prosíme o pomoc, o Boží zásah.

Zdá se tedy, že Ježíš právě na toto téma navazuje a slibuje nám, že nás zachrání v každé nouzi. To je způsob, kterým často byl a dodnes je tento Ježíšův výrok pochopen. Ježíš, jako ochránce před ohrožením.

 

Jenže pokud nemáme upadnout do povrchní představy Ježíše jako nadpřirozeného pomocníka, nesmíme jeho dnešní slova číst izolovaně, ale musíme je zasadit do celého kontextu Ježíšova života. A tady už začínáme chápat podivné napětí, podivný nesoulad.

Na jedné straně jsou uklidňující výroky o ochraně, bezpečném vycházení a vcházení. Slova, která musí každou ovci stáda ukonejšit a uklidnit.

Proti nim ale stojí vlastní příběh Ježíšova života – odmítnutí, pronásledování, soud a smrt na kříži.

Ježíš, který v jednu chvíli konejší své posluchače jako vystrašené ovce, vzápětí nezakrytě sděluje svým učedníkům: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky.“ A jinde zase: „Budou vás pronásledovat, budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno.“

Jak můžeme toto napětí přijmout a překlenout? Nejsou nakonec Ježíšova uklidňující slova lživá a klamná?

 

Záchrana, kterou Ježíš nabízí, odporuje lidskému očekávání. Je to zkrátka docela jiná záchrana, než po jaké obvykle toužíme. Neznamená ochranu před nebezpečím. Právě naopak. Znamená možná zvýšené nebezpečí.

Ten, kdo se rozhodne „procházet Ježíšem“ jako otevřenými dveřmi, ten kdo přijme pozvání k tomuto novému vyjití a k této nové cestě, zjistí dříve nebo později, že je to cesta riskantní a nebezpečná. Následovat Ježíše nutně znamená dostávat se do napětí či konfliktu.

 

Hned prvním takovým konfliktem je srážka se sebou samým. S naší touhou jít svou vlastní cestou. Případně s touhou žádnými dveřmi neprocházet, ale setrvat v bezpečí ovčince či v hojnosti pastvy. To, že jsme se rozhodli pro Krista, neznamená, že se od něho nemůžeme vzdálit. Můžeme. Naše pohodlnost, obavy a kolísající víra nás od něj mohou oddělovat a oddělit.

 

V další řadě znamená následování Ježíše konflikt se světem, ve kterém žijeme. Ať už vyhrocený – v době pronásledování křesťanů a nesvobody, kdy je potřeba se nezaleknout moci, nebo méně nápadný (ne však méně nebezpečný), v situaci kdy církev uzavírá se světem smír. Kdy svět nabízí pohodlnější a zdánlivě rozumnější cesty k následování. Kdy přichází pokušení obrousit příliš ostré hrany následování Krista a uniknout tak posměchu, odmítnutí a nálepky staromódnosti či fanatismu. Taková je právě naše současná situace, kdy se nám stále nabízí, abychom svou víru od-radikalizovali, abychom se více řídili tím, čemu se říká „zdravý rozum“, abychom to zkrátka nepřeháněli.

 

Následování Krista – procházení jeho dveřmi, ale přináší ještě další - třetí rovinu konfliktu. Je to rovina na první pohled paradoxní – konflikt s mocí náboženskou, církevní. Tak to citelně prožívaly postavy reformátorů, skupiny anabaptistů i baptistů. Poznání Krista vede k přehodnocení stávající praxe církve. Rozhodnutí k následování Kristova příkladu, může vézt a často i vede k napětí s oficiálními církevními strukturami. A tato srážka může být velmi bolestivá a nebezpečná.

 

Shrnuto: Ten, kdo přijme pozvání do otevřených dveří Ježíše Krista, musí počítat také s tím, že na této cestě schytá rány. Velikonoční události i další dějiny křesťanství ukazují, že to často bývají rány smrtelné.

 

A přesto všechno nejsou ta Ježíšova slova: „Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn“ klamná. Taková je nepochopitelná logika Božího království:

Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ Následování Krista až do krajnosti smrti vede k záchraně a k novému životu.

 

Židé, kteří poslouchali Ježíšova slova o ovčinci, reagovali různě. Mnozí z nich říkali: "Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?" Byli to ti, kteří nabídku otevřených dveří a pozvání k Ježíšově cestě nepřijali. Je klidně možné, že tak byli díky svému „zdravému rozumu“ uchráněni mnoha nesnází. Že zachránili svůj pozemský život a jeho komfort.

V zástupu ale byli i jiní lidé. V jejich reakci zaznívá zájem a překvapení nad Ježíšem. "Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?" Možná, že se někteří z nich ještě „umoudřili“, ale smíme věřit, že pro některé bylo toto setkání s Ježíšem prvním krokem do otevřených dveří. Pravděpodobně za to schytali nadávky, posměch, vězení. A také smrt.

Smrt, vzkříšení a život věčný.

 

Pane Ježíši Kriste,

Pohled na Tvůj příběh naplňuje člověka úzkostí. Toužíme po bezpečí a ochraně. A Ty nám místo toho nabízíš cestu pod křížem. Průchod dveřmi smrti. Prosíme Tě, dej nám sílu a odvahu, abychom se nenechali ovládnout strachem a pohodlností. Chceme jít za Tebou, ne tak, jak se líbí nám, ale tak, jak se zalíbilo našemu nebeskému Otci. S důvěrou očekáváme zaslíbenou pastvu v čase plnosti.

Amen