Jdi na obsah Jdi na menu

Kázání - neděle vzkříšení

12. 4. 2020

Neděle vzkříšení je tu. Právě ta neděle, jenž je předobrazem všech ostatních nedělí. Den v němž byl ukřižovaný vzkříšen, kdy vstal z mrtvých. Den kdy se to stalo zjevným i pár věřícím a pak dalším a dalším až celému světu.

Oslavujeme dnes toto Boží dílo, tuto událost spásy, která pozměňuje a přesměrovává také naše lidské životy.
 

Jde sice o největší křesťanský svátek a vyvrcholení Velikonoc, ale jde opravdu o oslavu toho, co koná Bůh. Podíváme-li se totiž podrobněji na to, jak jednají a co dělají o této neděli lidé, důvodů k oslavám hned nápadně ubude. Ježíšovi věrní jsou někde zalezlí a během soboty nepodniknuli nic. Až po sobotě se něco začíná dít. Dle Markova podání – v němž navazujeme na páteční čtení pašijí – tři ženy nakoupily vonné látky k pomazání mrtvého těla. To ovšem znamená, že tyto ženy: dvě Marie a Salomé, buď viděly, že Josef z Arimatie Ježíšovo tělo v pátečním spěchu při ukládání do hrobu pomazat nedal, nebo že to chtějí udělat ony samy za sebe znovu. Každopádně v jejich plánu bylo slabé místo, a sice otázka velkého kamene, který byl přivalen před vchod. V pátek sledovaly, jak jej Josef z Arimatie přivalil, respektive asi spíš dal přivalit nějakými svými služebníky.

Ale právě v tomto slabém místě plánu, v tom co zůstalo nedořešeno, v jejich vzájemném dohadování kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu? se skrývá malé zrnko víry, troška kvasinek naděje, malé světýlko nového života. Tato malá troška, která doufá, že nějak to snad dopadne. Že když nesehnaly žádné chlapy, co by šli s nimi a kámen jim odvalili, že se to prostě nějak zařídí. Špetka odvahy, která se rozpomíná, že Ježíš přece o třetím dnu cosi říkal. Ano, dokonce to třikrát opakoval: Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům, odsoudí ho na smrt...a po třech dnech vstane. To je přeci dnes první den po sobotě. Takže něco podniknout prostě bylo třeba nehledě na nepřízeň okolností.

Tady se na chvilku zastavme a připomeňme, že Markovo podání se odlišuje od Lukášova podle kterého Miloš Rejchrt komponoval známou píseň Šly z rána ke hrobu. Zde u Marka slyšíme pouze o jednom mladíkovi, který byl v otevřeném hrobě. U Lukáše a v písni to byli dva muži. Jejich popis je v obou případech velmi stručný: mladík měl na sobě bílé roucho, muži měli oděv třpytivý.
 

Zmiňuji to proto, že sám mám tuto scenérii uloženou a jaksi pod kůží právě díky Milošově písni právě takto. A v ní se dále zpívá, že muži ženám říkají „...zbytečně mezi těmi co v prach se navrací hledáte Pána svého...“
 

Je to již mírná licence toho co u Lukáše tito muži říkají, ale hlavně mi nyní jde o to, že k ženám mluví právě tito zvláštní muži se třpytivým oděvem, nikoli běžní muži, jako třeba Ježíšovi učedníci. A to se mně osobně při samovolném pobrukování oné písně trochu plete.
 

Ale skutečně u Marka tedy čteme, že jak tak byly ženy zabrány do řešení problému, co s přivaleným kamenem, tu si pojednou všimly, když vzhlédly, že kámen už jim nepřekáží. Je v tom mnoho symboliky, kdy člověk pozdvihuje očí nahoru, aby hledal pomoc u Hospodina a ne jen ve vlastních schopnostech a v tom, co má u sebe na zemi po ruce a k dispozici. Když ženy vzhlédly pozdvihujíce své očekávání k Hospodinu, zjistily, že On se opravdu stará a je nablízku, že je nenechává na holičkách. A od mladíka – jeho posla – se dovídají, to co asi samy tušily a co je v toto nedělní ráno do hrobu vlastně přivedlo. Třetího dne Syn člověka vstane. Mladík se ptá: hledáte Ježíše, toho z Nazareta? Toho co byl ukřižován? Byl vzkříšen! Není tady. Vidíte přece samy to místo, kde byl položen? Není tady. Ale to co tento Ježíš říkal, platí. Předejde vás do Galileje, kde se vám dá vidět.
 

Mladík ještě k ženám mluvil o tom, aby se neděsily a vše vyřídily také učedníkům. Ale to lehko řekne a hůře udělá. Zvláště za takových okolností. Ženy se tedy sice rychle vzdálily od hrobu, ale plny chvění, zmatku a zděšení, už nikomu nic neřekly. Bály se totiž.

 

A takto končí Markovo evangelium.  Až později byl k němu dodán závěr, kde se líčí setkání se Vzkříšeným. Je to ale stále v intenci mladíkova sdělení i Ježíšova ujištění, že se s nimi setká, že se jim dá vidět.

 

Sestry a bratři,

víme, že život přináší mnohé složité situace, v nichž se často těžko hledají jednoduchá řešení buď a nebo. Často jde o spleť různých kompromisů a souběhu událostí, které se valí jakoby mimo naší kontrolu. Není to nic tak nového. I v dnešním evangeliu jsme viděli tři ženy, které zdá se nedostály úkolu, který jim Hospodinův posel uložil.

Ale na druhou stranu vidíme také, že Hospodin si dokáže poradit tam kde my nestačíme, nebo selháváme. Dokáže totiž navázat na onu jiskřičku naděje a víry, kterých jsme tu a tam schopni a rozhojnit je ke své slávě a lidem i světu k užitku. Pomoc shůry přichází; nečekaně, překvapivě, avšak jistě. Neboť v Kristu, v tom Vzkříšeném je vybojováno slavné vítězství nade vším, co vzdoruje Bohu: vítězství nade vší beznadějí, nade vší bezvěrou, nade vší neláskou.
 

Není v hrobě. Byl vzkříšen. Žije a slavně kraluje!

 

                                                                                     Halelujah!

 

Neděle vzříšení 12.4.2020

Jan Koukal