Jdi na obsah Jdi na menu

Neboj se, toliko věř

15. 3. 2020

Lukáš 8, 40-56

Milé sestry a bratři,

to dnešní čtení jsem vybral hlavně kvůli verši, který nás tu v modlitebně provází dlouhá léta. Zdá se mi, že je to slovo do dnešní situace. Neboj se, toliko věř.

Nerad bych, aby to vyznělo jako nějaké laciné či falešné uklidňování v jistě vážné společenské situaci. Nechci sobě ani nikomu dalšímu nic nalhávat. Přijde mi ale případné mluvit o tom, abychom se nebáli a věřili. Nebo čteme-li s kralickými: abychom se nebáli, toliko věřili.

Platí myslím v každé situaci, že nemá valného smyslu podléhat úzkosti, poddávat se obavám, nechat se zajmout skepsí a panikou. Vždy bude lepší směřovat svou mysl k Bohu, vyhlížet jeho blízkost, povzbuzení, záchranu. Síly každého z nás jsou pochopitelně omezené a je dobré je vynakládat smysluplně. Přílišné utápění se v starostech společně se stresem snižují naši imunitu, kterou dnes tolik potřebujeme posilovat.

V dnešním oddíle Ježíš pronese onu větu, neboj se, jedině věř a bude uzdravena k otci vážně nemocné dcery. A to dokonce poté, co posel již přinesl zprávu o jejím skonu. Je to tedy situace z lidského hlediska neřešitelná a bezútěšná.

My ovšem můžeme žít ve víře. Dostávat od Boha víru a tedy věřit a mít víru, že Bůh je pánem nade vším. On je Pánem nad celým vesmírem i naší planetou, nad světem lidí i říší přírody. U něj není nic nemožné. V Kristu Ježíši vítězí nad odcizením, sobectvím, strachem nemocí ba i smrtí. Jako Ježíš boží mocí vzkřísil Jairovu dceru, tak Bůh vzkřísil Ježíše.

Tak tedy hleďme k Bohu, jenž v Kristu přemáhá zmar a přináší výhled k záchraně, přináší to nové do našich životů, co si sami nijak zajistit nemůžeme. Očekávejme od Boha to dobré a dejme se jím posilovat, přijímejme od něj vzácný dar víry. A ve víře vytrvejme.

Amen

Jan Koukal