Jdi na obsah Jdi na menu

Kazatelská zpráva za rok 2006

20. 2. 2007

Kazatelská zpráva 18.2.2007 Na Topolce

 

 

Milé sestry a bratři,

 

 je mým úkolem podat v tuto chvíli kazatelskou zprávu o sborovém životě v uplynulém roce. Hned v jejím úvodu bych vám rád srdečně poděkoval za vaši trpělivost a podporu, se kterou jste přijali celou naši rodinu. Díky vaší pomoci byl tento náš první rok Na Topolce skutečně radostnou zkušeností.

 

 Výměna kazatelů s sebou vždy přináší nutnou revizi sborového života ve všech jeho oblastech. Tento proces, kterým stále ještě procházíme, otevírá množství otázek, někdy snad i nedorozumění. Zároveň nám ovšem dává příležitost podívat se na sbor novým pohledem, uvědomovat si nové souvislosti, potřeby a poslání, na kterých se každý z nás může podílet.

 

 Centrem života sboru zůstává bohoslužebné dění. Hlavní důraz při tom klademe na událost zvěstování Božího slova, tak jak nás oslovuje z Písem Starého a Nového zákona. Náš sbor ve své historii došel k takové podobě bohoslužeb, která spojuje více duchovních tradic a odráží tak ekumenickou otevřenost sboru. Nedomnívám se, že by existovala nějaká jedině „správná“ podoba bohoslužeb, ke které bychom snad měli postupem času dospět. Také si nemyslím, že se můžeme spokojit s tím, že „takhle se to u nás dělá“ a nic se na tom nesmí a nemá měnit. To, co při nedělním shromáždění děláme a říkáme, je výrazem naší víry. Proto je také nutné tady neustrnout, nebát se změny, odpovědně promýšlet a domýšlet. Jsem opravdu vděčný za rozhovor nad liturgií, který signalizuje, že nám bohoslužby nejsou jen prázdným návykem. Že nám na jejich obsahu a podobě záleží.

 Za trvalý neduh nedělních shromáždění stále považuji určitou izolovanost kázání. Z kazatelny je dobře viditelné, že udržet pozornost v průběhu bohoslužeb není pro účastníky vždy snadné. Zvyk sledovat biblické texty ve vlastní – přinesené Bibli bohužel z našeho sboru prakticky vymizel. Také to vede k tomu, že příležitost k společné meditaci nad textem často nevyužijeme. Snad se určitou možností k zlepšení může stát to, že v průběhu letošního roku bude (až na drobné výjimky) kázáno podle biblických perikop Jednoty Bratrské. Ty jsou snadno k dohledání v knížečce hesel. Věřím, že to nám všem umožní lepší myšlenkovou i modlitební přípravu na bohoslužby.

 

 Jako velkou radost a povzbuzení jsem v tomto roce vnímal společenství Biblické hodiny. Kriticky nízká návštěvnost těchto setkání se stala minulostí. Potěšující je také generační rozptyl účastníků. Snad se bude tato situace ještě dále zlepšovat.

 Při studiu jsme se zaměřili na epištolu do Efezu a na knihu Kazatel. Pro následující období jsem zvolil vybrané kapitoly z evangelia podle Marka. Pokud to bude možné, povede v dohledné době alespoň jedno toto setkání učitelé katedry Nového zákona ETF Jiří Mrázek, nebo bratr profesor Petr Pokorný. Chápejte prosím tuto informaci také jako pozvání k spoluúčasti.

 Úspěšně pokračují také pravidelné ekumenické Biblické hodiny s evangelíky z Paloučku a katolíky z Habrovky.

 

 Samostatnou kapitolou zůstává v našem společenství zpěv. Zdá se, že množství talentovaných hudebníků nás přímo vyzývá k bohaté aktivitě na tomto poli. Zároveň se ale ukazuje, jak náročné je pro nás překonat nedostatek volného času, vzdálenost, možná někdy i vlastní pohodlnost. Jsem rád, že se nám podařilo alespoň při větších slavnostech nacvičit několik písní pro malý pěvecký sbor. Děkuji všem, kdo se na tom podíleli. Doufám, že se tato aktivita bude dále rozvíjet.

 

 Novinkou ve sborovém programu se stalo setkávání nedělní školy pro dospělé. Navázali jsme tak, na starší tradici našeho sboru. Tato sejití se konají každou neděli před začátkem bohoslužeb. Za jejich přípravu bych rád poděkoval bratru Pavlovi Vychopňovi, který nás seznamuje s inspiračními zdroji a kořeny baptistického hnutí. Jakkoli je toto studium časově omezené, umožňuje nám znovu promýšlet identitu topoleckého společenství v nejširším kontextu. Aktuální situace v BJB nám opakovaně ukazuje, jak je takové přemýšlení důležité a k jakým důsledkům vede jeho zanedbávání. Od příštího týdne se na vyučování nedělní školy pro dospělé bude podílet také sestra dr.Lýda Kucová. Jejím tématem budou dějiny českého baptistického hnutí. Vzhledem k množství probírané látky jsme se také rozhodli posunout začátek těchto setkání na 9:00.

 

 V následujícím odstavci se chci zaměřit na jednotlivé sborové generace.

 Dobře víte, že v současné době jsou nejméně početnou skupinou Na Topolce školáci. Nechci na tuto situaci naříkat, protože to není v menších sborech nic neobvyklého. Zároveň to ale představuje specifický úkol zejména pro učitele nedělní školy. Děti v předškolním věku potřebují odlišnou koncepci vzdělávání. Chtěl bych tímto poděkovat sestrám, které na sebe přijaly odpovědnost za nedělní školu a povzbudit je k další práci. Snad se nám podaří děti zapojit také více do bohoslužebného života sboru. Zatím jsme stále ve fázi hledání možných cest. Když mluvíme o dětech, musíme také připomenout čtvrteční mateřské centrum, které navštěvují především maminky z okolí. Organizátorkou těchto setkání je Janina. Také v tom vidím dobrý způsob, jak využívat prostor sborového domu ke službě našim bližním.

 

 Sborová mládež je oproti dětem celkem početná. S potěšením sleduji, že se stává samostatnější. Kromě jakéhosi „pevného jádra“ se na setkáních mládeže objevuje také množství přátel. Optimistická je také skutečnost, že se daří navazovat kontakty s dalšími mladými lidmi, jak v rámci BJB, tak i v ekumenickém horizontu.

 

 Generací, která v současnosti prodělává nejbolestnější změny, jsou členové od třiceti do padesáti let. Nejvíce viditelná je tato krize na rozvratu partnerských vztahů. Není se ostatně čemu divit. Současná evropská společnost navěsila na partnerské dvojice tolik nejrůznějších požadavků, že jejich nosnost na to často nestačí. Nemám v této oblasti žádné snadné rady ani návrhy. Určité východisko ovšem vidím v posilování vzájemných přátelských kontaktů mezi rodinami i jednotlivci. Funkční a otevřené společenství umožňuje sdílení potřeb, nouzí i radostí. Partnerům se tak může dostat podpory, která jim tak často schází. Ptejme se sami sebe, kde můžeme pomoci, povzbudit, napomenout. Zároveň varuji před pokusy vstupovat necitlivě tam, kam jsme nebyli pozváni. Společenství má zůstat nabídkou, nikoli předvoláním k povinnému obecenství.

 

 Z diasporní povahy našeho sboru vyplývá specifická situace seniorů. Často velká vzdálenost, která je dělí od sborového domu jim znemožňuje pravidelnou účast na některých aktivitách. Myslím, že by bylo velmi nedobré, pokud bychom se s takovým konstatováním spokojili. Obohacení, které může společenství přijímat od svých nejstarších členů je nenahraditelné. Proto bych také rád vyzval všechny sborové seniory: nedomnívejte se, že váš part byl už odehrán, že se bez vás obejdeme. Sbor potřebuje vás i vaše zkušenosti.

 

 Na závěr bych rád připojil několik slov o oblasti, kterou sám považuji za klíčovou. Jistě jste zaznamenali, že v uplynulém období se radikálně proměnilo bezprostřední okolí sborového domu. Hned na třech stranách nás obklopila stavební aktivita, která nenávratně promění prostředí Topolky. Myslím, že toto dění je v mnoha ohledech metaforou situace, ve které se také duchovně nacházíme.

 Slávou i bídou českých baptistických sborů bývala jakási „mimosvětskost“, odtrženost od světa, ve kterém žijeme. Ta snad původně obsahovala pozitivní důraz na realitu Božího království, na jinakost církve ve společnosti. Stále častěji se ale stávala zbožnou izolací, ulpíváním na vnějších tradicích, klamnou ospalostí, která nechce a ani nedokáže vidět potřeby a nouze naší společnosti.

 Věřím, že baptistický sbor Na Topolce se má vydat jinou cestou. Domnívám se, že naše místo je skutečně přímo uprostřed tohoto světa, uprostřed společnosti, kam jsme posláni být kvasem proměňujícím. Sbor selže, pokud se budeme pokoušet o útěk ze světa.

 Takové žití „uprostřed“ může být samozřejmě zneklidňující. Všechno, na co jsme zvyklí se bude měnit. Podobně, jak se to děje právě v okolí našeho sborového domu. Přesto se domnívám, že každá jiná volba by byla nedobrá.

 

 Hlavním rozměrem tohoto žití „uprostřed“ bude jistě misijní a diakonická činnost. Slovo, které společně slýcháme z kazatelny a sami čteme v Bibli, se chce proměnit ve skutky. Svědectví Písma ústí do nového zvěstování evangelia a do laskavé pomoci bližním. Z určitého úhlu pohledu jsou naše misijní a diakonické možnosti omezené. Není nás mnoho, náš sbor je výrazně diasporní, nedostává se sil a času.

 Křesťanské zvěstování a služba ale nejsou jakousi „přidanou hodnotou“ k bohoslužbám. Mají se naopak stát základem našeho nového života v Kristu. Z tohoto pohledu musíme nově rozvrhnout své možnosti, soustředit se na to podstatné, nově hledat. Tak se může naše malé společenství stávat živou, radikální, svědeckou alternativou pro naše bližní.

 Tady vidím největší úkoly, které se před námi teprve otevírají.

 

 Milé sestry a bratři, budu opravdu velmi rád, pokud přijmete tyto mé poznámky jako impuls k dalším rozhovorům. Ještě jednou vám všem děkuji za to, že jste tady. Na závěr bych rád přečetl verš z proroctví Izaiášova: „Ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly.“ (Iz 40.31)

 

 Hospodine, své naděje skládáme v Tebe. Dávej nám moudrost, pokoru a sílu být Ti živým svědectvím uprostřed světa.

 

Amen